West Highland Way – zkušenosti a rady k treku
Na West Highland Way, nejstarší a nejznámější dálkovou turistickou trasu ve Skotsku, jsem se vydal v září 2013. Vzhledem k mizivému množství kvalitních informací, které jsou na českém internetu o tomto treku dostupné, jsem se rozhodl přehledně shrnout své zkušenosti a nabídnout několik užitečných rad a tipů, jak se na West Highland Way připravit a jak si ji užít.
West Highland Way a jezero Loch Lomond
Prosím, berte tento text kriticky – některé uvedené informace můžou být značně subjektivní, takže při plánování treku raději čerpejte z více (a zahraničních) zdrojů. Pro lepší představu o tom, co výprava na West Highland Way obnáší, si také můžete přečíst můj starší zápisek.
Ceny a informace o dopravě v článku uvádím ve stavu z konce září 2013.
1. Základní informace
West Highland Way je oficiální (tedy značená) dálková trasa napříč Skotskem a měří 96 mil / 154 km. Začíná na předměstí Glasgow v Milngavie a pokračuje nížinou a zemědělskou krajinou směrem na sever k východnímu břehu jezera Loch Lomond, kde vstupuje u vsi Balmaha do skotské vysočiny. Odsud vede přibližně 30 km po březích jezera a po zalesněných svazích nad ním. Od severního konce Loch Lomond pak trasa pokračuje údolím Glen Falloch podél silnice A82 a železnice k městečku Crianlarich, které leží v polovině trasy. Dál cesta pokračuje otevřeným nezalesněným údolím podél železnice do městečka Tyndrum a do vesnice Bridge of Orchy, kde vstupuje na rozlehlé rašeliniště Rannoch Moor. U hotelu Kingshouse na východním konci údolí Glen Coe kříží silnici A82 a přes tzv. Ďáblovo schodiště a horské sedlo vede do městečka Kinlochleven, odkud stoupá do dalšího sedla a pak klesá údolím Lairigmor a skrz les Nevis Forest do údolí Glen Nevis, ležícím pod nejvyšší britskou horou Ben Nevis, a nakonec do města Fort William.
Trasa West Highland Way
Odhadem 10% trasy vede po asfaltových cestách, zbytek pak po různých pěšinách, polních cestách a po kamenech. V severní půlce využívá WHW tzv. starou vojenskou silnici z 18. století, která v dnešní podobě vypadá ve většině úseků jako kvalitní polní cesta (pravděpodobně i sjízdná autem).
West Highland Way není hřebenovka ani přechod hor! Na trase je všehovšudy jeden nízký kopec (Conic Hill) a dvě sedla (za Devil’s Staircase a za Kinlochleven) a nejvyšší místo se nachází v nadmořské výšce 550 m. Neznamená to však, že trasa vede po úplné rovině – v průměru nastoupáte přibližně 300 m na každých 10 km trasy.
Důvod, proč je West Highland Way tak populární, je zřejmý – trasa vás, v přeneseném významu, provede napříč celým Skotskem. Poznáte zemědělskou krajinu nížin, uvidíte největší skotské jezero Loch Lomond i původní pralesy na jeho březích, a přes hory a skotskou vysočinu dorazíte skoro až k moři. Navíc se při tom dozvíte něco ze skotské historie a po cestě potkáte spoustu přátelských a zajímavých lidí.
Je West Highland Way obtížná?
Není. Na trase je jeden technicky náročný úsek dlouhý asi 10 km, a to na strmých zalesněných svazích jezera Loch Lomond mezi Rowchoish Bothy a Doune Bothy, kde trasa vede po špatně schůdných balvanech, přes brody a po strmých kamenných schodištích, a přestože se drží ve stejné nadmořské výšce, je skutečně vyčerpávající. Ostatní úseky jsou bezproblémové, včetně děsivě znějícího Ďáblova schodiště (Devil’s Staircase).
Ďáblovo schodiště – pohled zpět na Buachaille Etive Mòr
Jistá obtížnost trasy tedy spočívá spíše v celkové vzdálenosti 154 km, kterou musíte ujít, a ve výsledku bude výrazně záležet na tom, jak si trasu rozdělíte do jednotlivých etap a za kolik dní se ji pokusíte ujít. Obvykle se uvádí čas 7-8 dní, pro trénovaného turistu nicméně nebude problém WHW zdolat za 6 nebo dokonce 5 dní.
Přitížit vám však může deštivé počasí a také midges, neuvěřitelně nepříjemné malé skotské mušky.
2. Kdy vyrazit
Za turisticky nejvhodnější dobu pro West Highland Way se obecně považuje květen a červen, kdy nejméně prší a kdy ještě nezačala sezóna pro mušky midges. V době letních prázdnin jsou midges nejotravnější a některé úseky treku prý bývají značně přelidněné. Další vhodná doba je září – prší sice o poznání více než na konci jara, ale midges jsou už snesitelné a na WHW je poměrně málo lidí.
3. Doprava
Z České republiky se dá na West Highland Way dostat v zásadě dvěma rozumnými způsoby, letecky a autobusem.
Letadlem: Z Prahy létá do Edinburghu EasyJet (zpáteční letenky okolo 4000 – 5000 Kč, bez poplatků za zavazadla!), případně RyanAir z Bratislavy, Krakowa a Katowic (občas za skutečně směšné ceny). Z Edinburghu se pak dostanete do Glasgow vlakem (£12.50) nebo autobusem (Scottish CityLink, £7).
Autobusem: Cesta autobusem z Prahy do Glasgow je sice vyhlídková jízda trvající den a půl, ale v zásadě nejjednodušší a nejlevnější. Nejdřív se potřebujete dostat do Londýna (Student Agency, cena 1690 Kč za first-minute zpáteční jízdenku mimo letní prázdniny) a z Londýna pak do Glasgow (National Express, 2x £18). Výhodou autobusu je to, že vás zaveze z centra do centra, nemusíte řešit prakticky žádná omezení zavazadel a do Skotska se dostanete neskutečně levně. Přestup v Londýně je bezproblémový, autobusová nádraží Student Agency (Victoria Green Line) a National Expressu (Victoria Coach Station) jsou od sebe vzdálená ani ne pět minut cesty.
Vlakem po UK: Pokud pojedete přes Londýn, nabízí se ještě možnost cesty do Glasgow po železnici. Místo 8 hodin sice cesta rychlovlakem potrvá jen 4, problém je však s cenami jízdenek – jsou drahé. Povedlo se mi však vysledovat, že jízdenky bývají levné v sobotu odpoledne, pokud si je koupíte cca dva měsíce předem – s Virgin Trains do Glasgow za £21 nebo £29. Taková cena už stojí za zvážení. Jindy než v sobotu bych však kvůli ceně cestu vlakem nedoporučil.
Z Glasgow na začátek treku do Milngavie
Do Milngavie, kde je oficiální začátek West Highland Way, jezdí každou chvíli (do půl hodiny) vlak z podzemního nástupiště nádraží Glasgow Queen Street. Jednosměrná jízdenka stojí £3.10 a cesta trvá přibližně 20 minut. Milngavie je konečná stanice.
A nyní jedna z těch zásadnějších informací: jméno Milngavie pochází ze skotské gaelštiny a čte se jako [Molgáj]. Dobře si to zapamatujte, jinak budete mít problém koupit si jízdenku :-)
Začátek treku v Mólgáj
Z Fort Williamu zpět
Po zdolání trasy se nabízí otázka, jak se dostat zpět do Glasgow nebo Edinburghu. Do obou měst jezdí autobus společnosti Scottish CityLink – do Glasgow okolo £22, do Edinbrughu okolo £35 při koupi jízdenky bez předchozí rezervace, za pár liber (£5-£10) pak s rezervací přibližně dva týdny předem. Pozor, do Edinburghu jezdí z Fort Williamu jen jeden přímý autobus denně, ostatní spoje jsou vedené přes Glasgow s přestupem a výrazně dražší (platíte za dvě cesty).
Pohodlnější a zajímavější je však cesta vlakem po scénické železnici West Highland Line. Jízdenka z Fort Williamu do Glasgow stojí na místě £27.30, při koupi předem po internetu £13.30. Cestu vlakem zpět z West Highland Way výrazně doporučuji – pokud vlakem jezdíte rádi a neusnete, bude to zážitek na celý život.
Případně se můžete zkusit dostat do Glasgow stopem. Skotové stopaře berou a na silnici A82 do Glasgow je značný provoz. Pro jednoho nebo dva cestovatele by stop neměl být problém.
4. Ubytování
Na West Highland Way existuje celá škála ubytovacích zařízení: od penzionů Bed & Breakfast přes hostely, chatičky (wigwamy) až po dobře vybavené (auto)kempy. Cena za jednu noc za osobu v hotelu nebo B&B se většinou pohybuje někde v rozmezí £25 – £40, se stanem v autokempu okolo £7. Prakticky veškeré ubytování kromě kempů je potřeba rezervovat si s dostatečným předstihem, což může být z ČR problém. Obsazené ubytování poznáte na místě podle cedulky “no vacancies”, kterou nejspíš uvidíte úplně všude.
Nicméně, vzhledem k české outdoorové tradici se budu dále věnovat především spaní pod stanem, jak v kempech, tak na divoko, což je ve Skotsku podobně jako v severských státech naprosto bezproblémové a legální.
Kempy
Dobře zařízené kempy jsou rozmístěné po celé West Highland Way. Cena za osobu se stanem bývá přibližně £7.
Seznam kempů a vyhrazených míst pro táboření:
- Bankell Farm v Milngavie (mimo trasu WHW, asi 2 km na severovýchod po silnici A81)
- Easter Drumquhassle před Drymen, 18. km
- Milarrochy Bay, veliký autokemp na břehu Loch Lomond, 34. km
- Cashell, další autokemp na břehu Loch Lomond, 36. km
- Beinglas Farm na severu za jezerem Loch Lomond, 65. km
- By The Way v Tyndrum, 84. km
- Bridge of Orchy, u řeky za hotelem, zdarma, bez zázemí, 95. km
- Glencoe Mountain pod sjezdovkou před Glen Coe, 113. km
- Kingshouse, přímo za hostincem u řeky, zdarma, bez zázemí, 115. km
- Blackwater Hostel v Kinlochleven, 129. km
- MacDonald Hotel v Kinlochmore, 130. km
- Glen Nevis, ohromný “basecamp” pod Ben Nevis, 150. km
V září 2013 jsem spal v Milarrochy Bay, v Blackwater v Kinlochleven a v Glen Nevis. Všechny tři kempy můžu vřele doporučit, byly výborné. Naopak špatné hodnocení jsem slyšel na Glencoe Mountain (předražené, špatné zázemí).
Táboření ve volné přírodě
Ve Skotsku je možné legálně tábořit ve volné přírodě. Neplatí zde omezení typu vzdálenosti stanu od obydlí (známá ze severských zemí) apod., nicméně při táboření mimo kempy je dobré řídit se selským rozumem a dodržovat několik základních pravidel:
- Nestanujte na uzavřených a oplocených pozemcích (jedná se většinou o pastviny, kde jsou zvířata a kde nemáte co dělat) a blízko lidských obydlí a rušných silnic.
- Zůstaňte na jednom místě jen jednu nebo dvě noci.
- Nezanechejte po sobě žádné stopy.
- Pokud je to možné, nezapalujte oheň.
Na West Highland Way nicméně existuje jedna výjimka – před pár lety bylo volné táboření zakázáno na březích jezera Loch Lomond v úseku mezi Drymen a Ptarmigan Lodge. Má to svůj rozumný důvod – vhodných míst k táboření je na březích jezera málo a bohužel na nich zůstával nepořádek. V tomto úseku se nachází dva velké kempy (Milarrochy, Cashell) a není tedy důvod zákaz volného táboření porušovat.
Bothies
Bothies jsou opuštěné a prakticky nezařízené, ale udržované domy, ve kterých můžete zadarmo přespat a mít na noc střechu nad hlavou. Na West Highland Way se bohužel nachází jen dvě, a ještě blízko u sebe:
- Rowchoish Bothy na 50. km na břehu Loch Lomond
- Doune Bothy na 60. km přímo u cesty
K dispozici je několik míst pro přespání, nějaký základní nábytek (židle, stůl) a prostor pro oheň / krb. V bothies nejsou toalety, sprcha, ani žádný zdroj pitné vody!
Doune Bothy na 60. km
Hostely
Po cestě je několik hostelů, které poskytují rozumný komfort ubytování a ve kterých se platí obvykle do £20 za noc:
- Rowardennan Lodge (SYHA), 44. km
- Crianlarich (SYHA), 75. km
- Kinlochleven (Blackwater Hostel), 129. km
- Glen Nevis (SYHA), 150. km
- Fort William Backpackers na konci trasy
V Glasgow je veliký a dobře zařízený hostel SYHA (Scottish Youth Hostel Association) nedaleko centra v docházkové vzdálenosti od nádraží Queen Street, s cenou £20 za noc.
U hostelů SYHA je nutná rezervace a platba předem po internetu, u ostatních ji lze více než doporučit. Hostely totiž obvykle bývají plně obsazené.
5. Rozdělení do denních etap
Rozdělení West Highland Way do denních etap patří k tomu nejdůležitějšímu, co je vhodné před cestou naplánovat – především v tom případě, že máte předem rezervované ubytování. Pokud se spoleháte pouze na kempy a táboření ve volné přírodě, můžete si dovolit být mnohem flexibilnější, přesto je vhodné mít o denních etapách a jejich náročnosti alespoň základní přehled.
Technicky náročný úsek WHW
Jako obvyklý čas potřebný pro zdolání West Highland Way se udává 7-8 dní. Osobně mi to přijde zbytečně moc, za vhodnější čas považuji 5 nebo 6 dní. Níže uvádím časový rozvrh pro 7, 6 a 5 dní – na rozdíl od většiny zahraničích webů sestavený s ohledem na ubytování v kempech a bothies. Počítám se začátkem treku ráno v Milngavie a s koncem v “basecampu” v Glen Nevis (tedy nikoliv ve Fort Williamu – není tam kemp).
Nevýhoda rozdělení do 6 dní je ta, že úseky vychází špatně s ohledem na spaní v kempech.
Nejnáročnější část trasy leží v úseku podél Loch Lomond mezi 50. – 60. kilometrem. Z toho důvodu jsou denní úseky v tomto místě záměrně kratší. Nejjednodušší je naopak úplný začátek trasy, který vede až ke Conic Hillu prakticky celý po rovině.
7 dní
| den | úsek | noc | km |
|---|---|---|---|
| 1. | Milngavie → Conic Hill | wildcamp | 28 km |
| 2. | Conic Hill → Rowchoish Bothy | bothy | 22 km |
| 3. | Rowchoish Bothy → Beinglas Farm | kemp | 15 km |
| 4. | Beinglas Farm → Tyndrum | kemp | 20 km |
| 5. | Tyndrum → Bà Bridge | wildcamp | 23 km |
| 6. | Bà Bridge → Kinlochleven | kemp, hostel | 22 km |
| 7. | Kinlochleven → Glen Nevis | kemp, hostel | 20 km |
6 dní
| den | úsek | noc | km |
|---|---|---|---|
| 1. | Milngavie → Conic Hill | wildcamp | 28 km |
| 2. | Conic Hill → Rowchoish Bothy | bothy | 22 km |
| 3. | Rowchoish Bothy → Crianlarich | wildcamp, hostel | 25 km |
| 4. | Crianlarich → Inveroran Hotel | wildcamp | 25 km |
| 5. | Inveroran Hotel → Kinlochleven | kemp, hostel | 30 km |
| 6. | Kinlochleven → Glen Nevis | kemp, hostel | 20 km |
5 dní
| den | úsek | noc | km |
|---|---|---|---|
| 1. | Milngavie → Milarrochy Bay | kemp | 34 km |
| 2. | Milarrochy Bay → Doune Bothy | bothy | 26 km |
| 3. | Doune Bohty → Bridge of Orchy | wildcamp | 35 km |
| 4. | Bridge of Orchy → Kinlochleven | kemp, hostel | 35 km |
| 5. | Kinlochleven → Glen Nevis | kemp, hostel | 20 km |
V září 2013 jsem West Highland Way absolvoval za 5 dní podle výše uvedeného rozpisu, pouze 3. den jsem místo v Bridge of Orchy spal za farmou Auch. To se ukázalo jako nepříliš rozumné rozhodnutí, protože následující den jsem musel ujít 40 km a do kempu v Kinlochleven jsem dorazil v půl desáté večer za úplné tmy.
6. Jídlo a voda
S vodou není na West Highland Way žádný problém. Cesta čas od času vede civilizací, kde je možné o vodu kdekoliv poprosit, samozřejmostí je pak pitná voda v každém kempu. Pokud vlastníte vodní filtr, tak se nemusíte o vodu prakticky starat – v deštivé skotské vysočině najdete drobné potůčky vhodné k doplnění vody prakticky na každém kroku.
Najíst se můžete buď v restauracích (počítejte minimálně £10 za hlavní jídlo), případně z vlastních zásob. Dobře zásobené obchody s jídlem jsou v Milngavie, Tyndrum, Kinlochleven a Fort Williamu. Po cestě je však i několik menších a v Milngavie, Tyndrum a Fort Williamu jsou také obchody s outdoorovým vybavením (pokud budete potřebovat koupit např. kartuši s plynem).
7. Mapy
Celá West Highland Way je výborně značená stylizovaným obrázkem bodláku a sejít z cesty je prakticky nemožné. Mapa se však rozhodně hodí – už jen kvůli tomu, abyste měli přehled o tom, kde jste a kolik vám zbývá kilometrů do konce denní etapy, případně někam do civilizace.
Turistické značení ve Skotsku – WHW
Vhodné mapy existují dvě – klasická od Footprintu (červená) a novější od Harvey Maps (fialová). Obě dvě jsou voděodolné a kromě samotné cesty obsahují i další užitečné informace – vyznačené kempy, hotely, obchody apod. V ČR bohužel nejdou sehnat jinak než přes internet (např. na Amazonu), ve Skotsku jdou však koupit prakticky v každém knihkupectví a informačním centru (cca £12).
Klasické turistické mapy z řady OS Explorer 1:25000 se nevyplatí kupovat. Jsou drahé, zbytečně velké a podrobné, nejsou voděodolné a na celou WHW byste potřebovali čtyři nebo pět různých map.
Také existují nejrůznější speciální průvodce ve formě knih s podrobným popisem cesty, nemyslím si však, že by byly potřeba.
8. Midges
Midges jsou skutečným prokletím skotské vysočiny. Jde o neuvěřitelně otravné a nepříjemné malé černé mušky. Jedna muška midge vám nijak neublíží, ale midges útočí ve velkém – po stovkách a po tisících. Jakmile se na vás nahrne celé hejno, obvykle vám nezbyde nic jiného, než vzít nohy na ramena a utéct. Pokud chcete mít alespoň hrubou představu o tom, jak jsou midges nepříjemné, představte si, že vám někdo začne foukat popel z ohniště do obličeje a pak vás ještě pořádně poštípe.
Midges milují vlhko a nejčastěji se s nimi setkáte v nižších polohách a hlavně po dešti, kdy se skutečně vyrojí po stovkách a jakmile se zastavíte, okamžitě si vás najdou. Naopak když svítí slunce nebo fouká vítr, tak s nimi nejsou žádné potíže.
Proti midges příliš nezabírají české repelenty proti komárům, kupte si tedy raději nějaký přímo na místě. Také na ně překvapivě platí kosmetický přípravek Avon Skin So Soft, na místě se dá sehnat ve spreji a jeho lehká citronová vůně většinu midges spolehlivě zažene.
9. Počasí a bezpečnost
Skotské počasí dokáže pořádně potrápit – celodenní déšť zde není výjimkou, ale pravděpodobně se také dočkáte několika slunných dnů. Obecně platí, že počasí v západní části vysočiny je značně proměnlivé a na předpověď se nedá příliš spolehnout, snad kromě následujícího dne. Denní teploty se v turistické sezóně obvykle pohybují v rozmezí 15-20°C, noční bývají okolo 5-10°C. Úpal vám tu určitě nehrozí, naopak nepromokavé oblečení je absolutní nutností, bez které se cesta stane utrpením a bude vám hrozit reálné nebezpečí prochladnutí.
Typické počasí ve Skotsku – prší a svítí slunce zároveň
Pokud budete dobře připraveni na proměnlivé a deštivé počasí a vyvarujete se vhodným oblečením riziku podchlazení, West Highland Way je v zásadě bezpečná trasa. Spadnout tu není kam, medvědi ve Skotsku nežijí a pokud by se vám přece jen něco stalo, tak zcela určitě na cestě potkáte někoho, kdo vám pomůže.
V případě, že byste se potřebovali nečekaně vrátit domů, můžete využít železnici West Highway Line, která vede poblíž velké části trasy, nebo frekventovanou silnici A82, po které jezdí několikrát denně autobus.
10. Kam dál?
Až West Highland Way zdoláte, možná vám zbyde několik dní volna. Pokud ještě nevíte, co s nimi, nabízím několik tipů na další výlety a aktivity v okolí Fort Williamu:
- Výstup na Ben Nevis, nejvyšší horu Velké Británie.
- Cesta parním vlakem “The Jacobite” do Mallaig přes slavný Glenfinnan viadukt.
- Návštěva Ben Nevis Distillery.
- West Highland Museum ve Fort Williamu.
- Cesta na ostrov Skye (přes Mallaig a dál lodí).
- Výlet k jezeru Loch Ness.
- Výlet do Glenfinnan a k Loch Shiel.
- Výlet do Glen Coe (do kterého z WHW jen nahlédnete).
- Další trek? :) Na WHW přímo navazuje 127 km dlouhá Great Glen Way vedoucí do Inverness.
Závěr a užitečné odkazy
Na závěr přikládám několik užitečných odkazů:
- Oficiální web West Highland Way se spoustou informací a obsáhlým FAQ
- Autobusy: National Express (Londýn → Glasgow), Scottish CityLink (Skotsko)
- Vlaky: National Rail, ScotRail
- Mapy na Amazonu: mapa od Harvey Maps, mapa od Footprintu
- On-line turistické mapy (celá Velká Británie, 1:25000 po registraci)
- WalkingForum.co.uk – britské “hiking” fórum plné užitečných informací
- Met Office – předpověď a statistiky počasí
Doufám, že pro vás byly výše uvedené informace užitečné, a přeji vám, ať si West Highland Way a Skotsko pořádně užijete!
Pokud se budete chtít na něco zeptat nebo se podělit o své zkušenosti, nebojte se napsat do komentářů.
Aktualizováno 4. 1. 2014 – přidána mapa, více fotek a tipy na další výlety v okolí Fort Williamu.
Martinův blog
Skvěle! Přesně to, co jsme hledali, vyřážíme za pár dní. Díky.
Velmi dobre napsany pruvodce!Diky.
Ahoj, přidávám se s velkými díky za průvodce!
Chystáme se vyrazit teď v pátek a mimo jiné řešíme, jak to udělat s dobíjením telefonů. Váháme jestli investovat do nějaké solární nabíječky. Spát bysme chtěli střídavě na divoko a v kempech. Neumím si moc představit, že bysme telefony nechali několik hodin nabíjet někde na wc a šli spát, asi bych se bála, jestli ráno budeme ještě nějaký telefon mít. A krom toho ani nevím, jestli mají stejný proud a zda tam naše nabíječky vůbec půjdou? Na druhou stranu solární nabíječka není až tak levná záležitost a neradi bysme jí kupovali zbytečně. Máte s tím někdo zkušenost, kdo byste mohli poradit?
Ahoj, proud je ve Skotsku stejny jako u nas, budete ale potrebovat redukci na zasuvku, ty jsou jine. Mobil nebo fotak si nechte nabit v recepci kempu nebo v hospode za barem, Skotove jsou ochotni a nic se vam takhle neztrati :)
Velmi užitečný článek, který pojednává o všech důležitých věcech souvisejících s WHW trekem. Díky za něj, pomohl mi!
Včera jsme se zrovna vrátili. Počasí vyšlo neuvěřitelně dobře. Přes den pršelo jen v etapě Kinlochleven – FW a to na tři hodiny. S midges jsme se naštěstí nesetkali. Škoda jen, že těch bothies tam není více, zvlášť v druhé polovině trasy, kde se hodí být přes noc schovaný před větrem a deštěm.
Díky za pěkně zpracované rady a doporučení.
V září 2014 jsme WHW prošli za 7 dní, přibližně podle uvedeného rozpisu: Garadhban Forest (23 km), Ptarmigan Lodge (23 km), Beinglas Farm (19 km), Tyndrum (20 km), Lochan Mhic Pheadair Ruaidhe (22 km), Kinlochleven (23 km), Glen Nevis (20 km). První tři dny nám přišly docela náročné (doma obvykle podnikáme jen kratší jednodenní výlety s malým batohem), pak jsme se do toho nějak dostali. Přišlo mi, že lidi, co jdou na těžko s vlastním stanem, mají obvykle také sedmidenní plán, někteří dokonce osmidenní (nějak to rozdrobí spaním před a za Rannoch Moorem).
Doplnění k uvedeným informacím:
Kdy vyrazit
Září nám přišlo jako dobře zvolený termín (ale chytli jsme prý výjimečně suché září). Kempy byly často téměř prázdné (nutno dodat, že lidé s vlastním stanem byli na WHW spíš v menšině, častěji jdou lidé s menším batohem a přespávají pod střechou), midges celkem snesitelné, když pečlivě hlídáte zavírání stanu, okolo cesty dozrávaly ostružiny. Dobré taky bylo, že v kempu Glen Nevis, kde jsme si udělali základnu na druhou půlku dovolené, začíná 14. září Low Season s cenou £5 za osobu za noc.
Doprava
Letěli jsme s Easyjetem a do Milngavie a zpět z Fort Williamu jsme cestovali vlakem, s jízdenkami předem koupenými přes internet. Ceny byly o trochu vyšší než uvedené v textu: vlak do Milngavie £15.30 za osobu (kupuje se jízdenka na daný den, jako u Českých drah, předprodejem nijak nezlevní), vlak z FW do Edinburku £17.60 za osobu (na konkrétní spoj, nakoupeno s co největším předstihem (12 týdnů), časem cena roste až na trojnásobek). Pozor – lístek zakoupený přes internet si na rozdíl od ČD netisknete sami, musíte na nádraží navštívit automat, do kterého jako identifikaci strčíte platební kartu, kterou jste předtím platili. Pokud si tuto kartu nemůžete vzít s sebou do Skotska (je virtuální, maminčina, skončila jí platnost…), budete to muset vyřešit telefonicky. Operátoři Scotrailu jsou ochotní, ale jejich přízvuk je velmi skotský.
Kempy
K uvedeným kempům přibyl nově kemp v Sallochy (42. km), asi spíš jen se základním vybavením, ale pořád je to jediný kemp v druhé půlce zakázaného území okolo Loch Lomondu. Při sedmidenním plánování se dá dojít druhý den sem a den poté k Doune Bothy.
Wildcamping – u Victoria Bridge varuje výstražná cedule před nedostatkem spacích možností na Rannoch Mooru – není třeba se toho bát, i na mooru najdete pěkné místo tak jednou za dvacet minut batohové chůze.
Jídlo a voda
Na hospodách, hotelích a recepcích v kempu bývá obvykle vyveden kohoutek s pitnou vodou. Vyplatí se budovu obejít, než se půjdete zeptat na vodu dovnitř (někdy je kohout zezadu, např v Kingshouse).
Mapy
Při plánování i na místě nám dost pomohly oskenované kusy map z http://www.virtualwalker.com/guide_westhighlandway/index.html
Za Ptarmigan lodge se cesta na několik kilometrů rozděluje na širokou pevnou horní a úzkou spodní blíže břehu (“O ye’ll tak’ the high road, and Ah’ll tak’ the low road…”). Doporučujeme spíš tu horní. Spodní je neschůdnější (i když teď ji opravují), v mapě avizované Rob Roy’s prison jsme nenašli a těžšího terénu si užijete dosyta hned v další části.
Kam dál
Trochu špatnou zkušenost máme s informačním centrem ve Fort Williamu. Obecně je to spíš prodejní stánek a v několika případech se jejich informace ukázaly jako nepřesné až zavádějící. Na případné výlety se připravte raději předem, z domova (např. s pomocí webu http://www.walkhighlands.co.uk/fortwilliam/).
Vedle uvedených námětů ještě doporučujeme navštívit Neptune’s Staircase v Banavie – viktoriánská technická nádhera. Staircase se spolu s palírnou a zříceninou Inverlochy castle dá propojit do pěkného půldenního výletu.
Naopak Glencoe se ukázalo jako problematické. Autobusem (drahým) se dostanete jen k Visitor Centre, ke všem pěkným a doporučovaným výletům je to odtamtud pěšky daleko, navíc velký kus neexistuje jiná přístupová cesta než po hlavní silnici A82, což může být nejen nepříjemné, ale i nebezpečné. Aby si člověk Glencoe plně užil, musel by si patrně půjčit auto.
Tereza a Ondřej Šmejkalovi
Ahoj, díky za skvělé doplnění! Co se týče jízdenek, uváděl jsem ceny z Glasgow. Občas bývá výhodnější rozdělit si cestu na víc úseků, konkrétně při zpáteční cestě z Fort Williamu do Edinburghu vychází levněji koupit si jízdenky z FW do Glasgow a pak z Glasgow do Edinburghu, než mít jednu jízdenku na celou cestu – ale zase jen v případě, že se kupuje jízdenka na místě, ne předem po internetu. Každopádně s jízdenkami ve Velké Británii je to obecně dost složité…
S informačním centrem ve FW mám podobnou zkušenost, bohužel. Na druhou stranu, dobře mi poradili na recepci v kempu – prostě asi záleží, na koho člověk zrovna natrefí.
Ahoj, chtěla bych poděkovat autorovi článku. Poskytnuté informace, v takové šíři a ještě k tomu česky, jsou víc, než v co jsem doufala :-). Díky, hezky sepsáno a děkuji i dalším za jejich postřehy z cesty :-).
Ahoj,
trasu jsme šli v září za slunečného počasí, takže vřele doporučuji. Trasu jsme zvládli za 6 dní pohodovým tempem. Bohužel jsme si naběhli v Edinburghském parlamentu. Při procházení kontrolním rámem jsme měli v batohu klasický nůž s pojistkou. Při vysvětlení jsme pochopili, že se (minimálně ve Skotsku) nesmí u sebe nosit prakticky jakýkoliv nůž. Pánové byli vstřícní, vysvětlili nám, co se děje a dokonce i ukázali překlad onoho zákona. Bohužel nám nůž zabavili. Chci tedy tímto varovat, VE SKOTSKU JE ZAKÁZÁNO NOSIT U SEBE NŮŽ NA VEŘEJNÝCH MÍSTECH. Dle onoho zákona je za to až 2 roky nebo neuvěřitelně vysoká pokuta. Tak si své mazátka paštik schovejte ;).
Jinak skotský přízvuk je velký zážitek. Co se týče rad, výborné je Visitor Center v Glen Nevis a vcelku vybavené bylo i v Tyndrum, kde byl slušný i obchod.
Šťastnou cestu!!!
Ahoj Zuzko, díky za komentář. Co se nožů týče, v celém Spojeném království by měly být povolené zavírací nože bez pojistky s délkou čepele do 3″ (viz https://www.gov.uk/find-out-if-i-can-buy-or-carry-a-knife). Do parlamentu bych teda netahal vůbec žádný nůž, ale na hranicích v Calais před Eurotunnelem jsem s obyčejným švýcarákem bez problémů prošel (a že si dali na kontrole záležet).
Jinak zákaz nožů bohužel dává v UK smysl (v Londýně se s tím děti zabíjely na ulicích). Na venkově nebo na horách to samozřejmě nikdo nekontroluje, ve městě běžně taky ne, ale ten zákaz bych respektoval. Připíšu to do článku.
Ahoj, musím říct, že jsem snad ještě nikdy nenarazila na tak skvělý blog. Tolik podrobných informací! Jsem docela líná vyhledávat si při plánování výletu informace, takže tohle je něco pro mě. Skvěle zpracovaný popis treku, lépe to snad není ani v průvodci :)
Fantastickej článek, tisknu si ho a i si ho beru sebou v květnu do Skotska na WHW. Díky. Ať se daří….
Díky za článek, chtěl bych se zeptat, kde koupit lístky na west highland line – normálně přes scotrail? Nevím, jestli se kupují nějak speciálně na WHL nebo se prostě koupí lístek Fort William – Glasgow… Díky za odpověď…
Ahoj – platí tam normální jízdenky od National Rail (Scot Rail), takže buď po internetu (chce to tak měsíc až dva předem, pak to bude levnější) nebo kdekoliv v UK na nádraží (pak to bude dražší). Speciální jízdenky jsou potřeba akorát na The Jacobite (parní vlak), co jezdí do Mallaig.
OK, díky… Jedinej problém je, že mi to právě háže nějakejch 27 liber na single ticket, tak jsem se chtěl zeptat, jestli to nehledám blbě, když jsi tu psal 13.30 liber…ale asi se časy mění :-) Každopádně díky, vyrážíme začátkem července…
Záleží na kdy jízdenku kupuješ – na jeden spoj tam bývá jen omezený počet levných jízdenek (Advance Ticket), pak se jezdí za normální cenu (Anytime). Jízdenky v UK to chce kupovat fakt hodně dopředu, obzvlášť v turistické sezóně na takhle vytížené spoje.
Už to vidím, díky moc…
…ještě bych se chtěl zeptat k vodě na WHW – píšeš, že to není problém, takže se nevyplatí kupovat nějaké čistící tablety do vody z potůčku, ale vždycky v civilizaci někde poprosit? Díky moc za odpověď.
Byli bychom moc rádi, kdybys mohl dostat odpověď, ale Martin už odpovědět nemůže.
Děkujeme všem, kteří si Martinovy články přečetli a budou číst. Vy, kteří jste ho znali, nikdy na něj nezapomeňte.
Martinovi rodiče
úžasný blog… vůbec si nedovedu představit, co se Martinovi stalo… nevíte někdo, nic mi nepsal….
Je potřeba udělat solidní zásobu všemožným proviantem, jelikož obchodů je v této pustině pomálu: https://www.radicestujeme.eu/cestopisy/treti-den-na-whw-inversnaid-auchtertyre-farm M.
Ahoj, chystáme se letos také vyrazit. Řešíme ještě vaření – s jakým vařičem jste trasu absolvovali (letecky, a aby bylo aspoň trochu bezpečné při dešti vařit v předsíňce stanu) – máme plynový Var, ale kartuše do letadla neprojde. Kupovali jste někdo náplně na místě? Díky, Eva
Jeli jsme s VARem, ne letecky, ale kartuše na místě nejsou žádný problém, lze v pohodě koupit na startu trasy…
Tak to je prima, koupíme tam. Děkuju :)
Pěkně napsané. My jsme tam byli se ženou někdy v 2000 a příští rok tam bereme děti. Už jsou zdatné a nějakých 6 dní by měla být pohoda. A pamatuji, že v Bridge of Orchy byl pouze hotel (ani kemp) a my byli tak zoufalí, že bychom snad brali i ten za cca 80GBP v té době. Nakonec někam recepční zavolal a přijela paní z B&B. No nádhera. Půl trasy jsme nesli bágly, ale asi si je necháme vozit. Už se těším.
Paradni clanek, uplne jsem ho hltal. Diky moc! Bude mi na ceste velmi uzitecny. :-)
Muzu se s dovolenim zeptat, co se Martinovi stalo? Podle textu to byl uzasny clovek. Zprava rodicu me sokovala. :-(
handyman@post.cz
Zdravím, na WHW jsem byla minulý rok s přítelem. Letěli jsme za pár korun s jet2 přímo do Glasgow. Z letiště autobusem do Glasgow na autobusák a pak přímým spojem do Milgnavie. Tam už seženete opravdu vše, co je potřeba na trek. V tescu se dá nakoupit jídlo a v Info krámku WHW seženete kartuši do vařiče, mapu a další vybavení. Doporučuji si koupit WHW passport, do kterého pak po cestě sbíráte razítka :) Pokud si budete chtít koupit na cestu alkohol, tak prodej alkoholu je ve Skotsku omezen od 10:00-22:00, pak už si lahev nekoupíte. Určitě vyzkoušejte Buckfast, což je víno s kofeinem a výborně se potom šlape :)
Ahoj Jessico, diky za zajimave a uzitecne tipy. :-) Jak to tam je prosim te s doplnovanim vody po ceste?
Diky za odpoved, z.
Ahoj, na trase WHW je spoustu kempů, obchůdků a ubytovacích zařízení, takže voda se dá v pohodě doplňovat. Většinou je na i budovách z venku kohoutek s pitnou vodou volně k dispozici. Třeba u Bridge of Orchy je kohoutek na straně hotelu. Já si brala čistící tablety a vůbec jsem je nevyužila.
Jinak další trasu, kterou jsem ve Skotsku prošla je Kintyre Way. Je dlouhá 160km a křižuje celý poloostrov Kintyre. Trasa je velmi dobře značená a vede po krásných odlehlých plážích, kolem jezer, po kopcích, můžete jet trajektem na malý ostrůvek Gigha, objevit jeskyně na ostrůvku Davaar, zajít se kouknout se na maják Mull of Kintyre a nebo jen tak sedět na pláži a sledovat tuleně, jak se vyhřívají na skalách. Po cestě je opravdu málo kempů, ale míst na spaní je po cestě hodně. Například na ostrově Gigha můžete kempovat před Boathousem, který má i v noci přístupný záchod i sprchu. Navíc je boathouse oceněný Michelinskou hvězdou ;)
Skvělé informace, moc se hodily, i když jsme šly jen část cesty! Děkujeme :) N a K
Ahoj všem,
teď v září jsme byli s přítelkyní na WHW a rádi bychom se podělili o naše zkušenosti. Nejsme nikterak protřelí trekaři, nicméně něco málo jsme si už prošli. Řekl bych tedy, že na podobné úrovni může prožít cestu velká část lidí. Řídili jsme se převážně informacemi z tohoto blogu (za to velký dík). Myslím, že je důležité uvážit několik faktorů, než se na WHW vydáte.
1) Je dobré si asi určit, zda si náklad ponesete na zádech, nebo si jeho část budete nechat převážet (druhou možnost podle mě využívalo na trase docela dost lidí, v praxi to znamenalo, že jim dodávka velkou krosnu převezla do cílové destinace toho dne a oni šli jen s menším batohem). Ač jsme tuto možnost nevyužili, myslím, že pro někoho to opravdu nemusí být špatné, protože váha krosny se celkem rychle projeví a vyjma počasí bylo jedinou zásadnější obtíží právě váha krosny a s tím spojené útrapy.
2) S tím souvisí i druhá věc. Vědět, zda budete spát ve stanu (a zda ho budete tím pádem nosit nebo si ho převážet), nebo si předem zamluvíte spaní například v malých chatkách v kempech a tím se zbavíte určité části nákladu.
My jsme si etapy rozplánovali podle místního rozdělení na 7 dní. Z toho důvodu jsme spali i ve stanu a celý náklad jsme si nosili na zádech. Spaní v kempech jsme zamluvené neměli, proto jsme ohledně chatky uspěli jen jednou, jindy bylo plno. Vzhledem k tomu, že bylo září, je během hlavní sezony asi téměř nemožné chytnout chatku bez předešlé rezervace.
3) Nevyzpytatelnost počasí. Prvních 5 etap bylo perfektních a už jsme si říkali, jak se nám tentokrát špatné počasí asi snad vyhýbá. Když jsme však došli k Ba Bridge (za krásného počasí divoká opuštěná skotská blata ve své plné romantické kráse), přišlo peklo a asi nejdrsnější noc našich životů strávená v neuvěřitelném dešti a vichřici, která nám bičovala stan a snažila se nám ho odnést. Ráno se na počasí nic neměnilo a po několika kilometrech po cestě, která se změnila v potok, kdy jsme bez šance totálně promokli až na kost (samozřejmě včetně bot), jsme den před koncem cestu raději zabalili. Největším problémem se tak pro nás ukázala nemožnost si věci nějak efektivně usušit v kombinaci s nekončícím špatným počasím.
Jinak ještě k dalším postřehům: Na začátku trasy v Milngavie není žádné infocentrum pro začátek cesty. Bývalo tam, ale momentálně je jediným zdrojem informací a věcí (plynová bomba, doplnění vody) obchůdek na Mugdock Rd, kousek od úvodní značky WHW. Lidé jsou na trase velice milí, vždy ochotni nějak pomoci. Vody je k nabrání dostatek, nicméně je dobré mít určitou zásobu k pití a případně vaření stále u sebe, v několika místech jsme museli s vodou trochu šetřit. Cesta sama o sobě opravdu není tolik náročná. Nejtěžší úsek z cesty, kterou jsme prošli byl kamenitý kus ke konci Loch Lomond, který dal docela zabrat. Jak jsem již psal výše, nám cestu nejvíce ovlivnilo počasí a těžký náklad (i když jsme nenesli nic zbytečného, měli jsme sebou například sušené jídlo na celou dobu pobytu, samozřejmě stan, spacák, karimatku…) Příroda je nádherná, během cesty se postupně mění, takže ani nuda a rutina nehrozí.
Všem kdo se vydávají na WHW šťastnou cestu:)
Zdravím všechny cestovatele,
měla bych velkou prosbu. Byl by někdo ochotný poskytnout mi svou fotografii z Conic Hill nebo odněkud z WHW, ideálně panoramatickou a v co možná nejvyšší kvalitě? Díky tomuto blogu a mému teď už manželovi se mi splnil jeden z velkých snů a teď bychom rádi měli připomínku tak krásné dovolené doma na stěně. Bohužel však nemáme vlastní fotografie v dostačující kvalitě :( Monika.kmoskova@seznam.cz
Petr
ahoj všichni. Řekl bych, že je to skvěle napsané. Dobrá práce, Se vším souhlasím, jen bych snad dodal něco k midges. Je dobré mít na ně síťku na obličej (běžně ji tam prodávají i v kempech), Pro midges je podstatné, jestli fouká vítr, nic jiného. Pokud fouká (naštěstí většinou ano), jste v klidu, pokud foukat přestane a neprší tak je opravdu zle. Zvlášť když chcete tábořit. Kdo jde na WHW a není na déšť a midges připravený, tak může dopadnout opravdu špatně. Ve Skotsku se mění počasí doslova z minuty na minutu. A ještě jednou díky za ten popis, řadu věcí jsem sám neznal.